Láska je bolesť

28. června 2011 v 21:15 | LonelyGirl
Tákže...Pre začiatok.. Nemusíte to čítať, ak sa vám nechce, hoci by som bola veľmi rada, ak by ste si to prečítali, pretože nikdy nemôžete vedieť, ako sa človek v skutočnosti cíti. Môže sa vyškierať ako slniečko na hnoji a vo vnútri ho môže spaľovať neskutočná bolesť, hnev, či dokonca dačo úplne iné. Možno je to len také malé vylievanie duše. Možno ma pochopíte. A možno dokonca sami môžete niečo také prežívať. Každý je iný, každý je jedinečný, ale jedno je isté:
To, čo človeka bolí najviac, dáva najavo najmenej....






Navonok usmievavá, milá, šťastná baba, ktorá sa snaží čo najviac skrývať svoje utrpenie. Darí sa jej to. Nikto vôbec nespoznal, ako trpí... Ako ju bolí každý jej pohľad na jeho tvár, každé jeho slovo, ktoré počuje, každý úsmev, ktorým on obdaruje niekoho iného, nikdy nie ju, každá jedna historka, ktorá sa donesie k jej ušiam a v skoro každej jednej počuje, ako sa dotyčný pokúša očariť iné dievča. Nikdy nie ju. No nevadilo by jej to. Vôbec by jej to nevadilo, keby jej stále znova a znova nejatril rany, ktoré sám spôsobil. A on o tom ani len nevedel.
Ako môže byť niekto taký slepý? Ako to, že si nikto nevšimol, že keď sa objaví, stratí reč a pozerá sa len naňho, že sa v jeho prítomnosti rozochveje, že nie je schopná povedať ani slovo, že sa jej rozbúcha srdce zakaždým, keď si naňho pomyslí, že ju chytá tréma, keď si je vedomá, že za chvíľku ho môže uvidieť, že sa vždy nešťastne zatvári keď vidí, že nie je tam, kde by mal byť a ako naňho zakaždým hľadí.
Je zmätená. Deprimovaná. Smutná. Zničená. Zúfalá. Nešťastná. Nahnevaná. Uplakaná. Prázdna.
Zmätená, pretože (aj keď si to nechce pripustiť, nechce dúfať) on občas prejavil záujem. Napísal. Pozeral sa na ňu. Usmial sa. Pozdravil. Obzrel sa na ňu keď odchádzala. Je to smiešne, ale keď nastala taká situácia, rozžiarili sa jej myšlienky, jej deň bol hneď krajší, mala lepšiu náladu, ľahšie sa jej dýchalo, vtedy si myslela, že môže byť výnimočná. Šťastná. Tá bublinka šťastia spľasla vo chvíli, keď zistila, že jeho správanie tajilo skrytý význam:
On jej nepísal kvôli nej, ale kvôli niekomu inému. Dokonca jej to sám napísal. Nemohol vidieť jej slzy, keď si to prečítala. Nemohol vidieť jej zármutok nad tým, aká hlúpa bola keď si myslela, že by ho zaujala. Nemohol vidieť jej hnev, ktorý sa jej zmocnil pri myšlienke, že je taký bezohľadný a ničí ju. Nemohol cítiť jej spaľujúcu lásku k nemu aj napriek tomu, ako veľmi jej ubližuje. Preto ho to netrápilo.
On sa na ňu usmial len preto, pretože musel. Zo zdvorilosti sa usmeje každý. Zo slušnosti voči svojmu najlepšiemu kamarátovi, ktorý ju pozná lepšie než ktokoľvek iný, hoci je to už dávno. A keďže sa na ňu poriadne nepozeral, nemohol vidieť jej slzy, ktoré jej zaliali oči zakaždým, keď ho videla. Nemohol vidieť jej zármutok nad tým, že sa s ňou len hrá. Nemohol vidieť jej hnev v očiach zakaždým, keď si uvedomila, ako márne dúfa v neho. Nemohol cítiť jej spaľujúcu lásku k nemu, pretože on ju zrejme ani nechce cítiť. Preto ho to netrápilo.
On ju pozdravil len kvôli tomu, aby jej stále mohol prízvukovať, nech dá šancu niekomu inému. Teraz sa už zamyslela. Vážne nevidí, že nemôžem chcieť nikoho iného okrem neho? Čo robím zle? Prečo nemohol vidieť jej zármutok nad tým, že od nej odchádza? Prečo nemohol vidieť jej slzy, ktoré jej zaliali oči? Prečo nemohol vidieť jej hnev zakaždým, keď si uvedomila, aká šťastná sa pri ňom cíti? Prečo nemohol cítiť jej lásku k nemu? Preto ho to netrápilo?
Keď odchádzala, On sa za ňou obzrel len preto, pretože prechádzal cez cestu. Pripadala si hlúpo. Hlúpo, pretože on videl, ako sa obzerá ona, hlúpo, pretože si myslela, že sa obzerá za ňou, hlúpo, lebo strašne chcela, aby sa bál, či sa jej nič nestane. Hlúpo, pretože si uvedomuje, že už nemá zmysel ďalej čakať a dúfať, že raz pocíti, to čo ona cíti k nemu. Veď jeho to netrápi!
Uzavrela sa. Pokúsila sa zničiť všetky myšlienky naňho. Hoci bude ďalej trpieť rovnako, ďalej k nemu bude cítiť to isté, nepripustí si to. Zamkla to všetko do jednej malej komôrky v ďalekej časti svojho mozgu dúfajúc, že jedného dňa zabudne. Že sa naňho bude môcť ďalej pozerať bez tej krvácajúcej a pulzujúcej rany na jej ubolenom srdiečku.
Jedno je však najhoršie. On jej nedovolí zabudnúť. Stále znova a znova sa u nej pripomína. A bolí ju to rovnako ako keby ju bol ignoroval. Čo je teda horšie? To aby nás milovaný človek radšej ignoroval , aby sme mohli trpieť a pomaly zabúdať? Alebo, aby s nami naďalej udržiaval kontakt, každý jeden debilný deň, a my by sme trpeli v tichosti , zatiaľ čo by sme sa naňho pozerali, rozprávali sa a vždy keď sa otočí chrbtom k nám, aby sme mohlo v tichosti plakať.Pretože tak ľahko sa nezabúda, tobôž nie na zlomené srdce....


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leela Leela | Web | 28. června 2011 v 21:22 | Reagovat

Jo to je mě jasný, že většina nemá ráda Hannu Montanu :). Přesně Věřte-Nevěřte, vždycky sem se bála jako malá a teď už je to takovej slabej odvar od všech těch dnešních hororů :D.

Uh docela vyčerpávající článek? Je to smutné. Píšeš o sobě? Myslím, že je horší druhá možnost, než ignorace..
První dva odstavce by seděli na mě. Ale on má holku a už strašně dlouho. Já nevim, že se spousta lidéí zamilovává do toho do koho nemá..

2 magazin magazin | Web | 28. června 2011 v 21:26 | Reagovat

Príbeh je naozaj zaujímavý, aj keď smutný.

3 Nikolečka :] Nikolečka :] | Web | 28. června 2011 v 21:44 | Reagovat

láska je bolest a zároveň slast! :)

4 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | E-mail | Web | 28. června 2011 v 21:53 | Reagovat

Wau,článok dlhý, smutný, ale.. fascinujuuci.. Chápem to. Cítila som podobné. Je to hrozný pocit.

5 Emma Emma | 28. června 2011 v 22:56 | Reagovat

Je to ako by si písala o mne...vazne neviem co je horsie....ci byt odmietnuta alebo ignorovana lebo obe som zazila a rany sa nezahoja nikdy...tie pocity sa vracaju pokazde ked vidis toho cloveka :-(

6 Infinity Infinity | Web | 29. června 2011 v 9:47 | Reagovat

Vystihla jsi můj momentální stav, který trvá už rok. Až mě to rozbrecelo....

7 AndyOnbekend AndyOnbekend | Web | 29. června 2011 v 11:40 | Reagovat

Joo, nebuďme hned pesimistické. Říkáš, že mám štěstí, že to 'štěstí' přišlo zrovna ke mě. :-) :-D Doteď jsem štěstí neměla skoro vůbec a naopak myslim (pesimisticky:-D), že pokud to prostě švechno vyjde, tak to nebude krásný dlouho, tuším to, protože znám sebe, a znám jeho.
-Mehehé, nehé. :/// Veř mi, nejlepší je, když se od něj stáhneš, nebudeš mu koukat an fotky, když uvidíš, že je online, překousni to a nepiš mu, vyhýbej se mu, vážně. Já po dvou měsících zapomněla.. Skoro uplně, bolest byla pryč. A potom? Jsem ho potkala, když jsem se byla bavit na diskotéce. A víš ty co? Všechno se sesypalo jako hromádka dříví, dva měsíce snahy byly v tahu jen když se na mě podíval, jen když mě dlouze a pevně objal, jen když mi dal pusu na přivítanou, jen když jsme spolu usli. Všechno bylo v tahu, ale pořád jsem se krotila, pořád. Potom? Privát u něj, šla jsem an narozeniny kamaráda, bylo to u něj. Víš ty co? Tady se všechno sespyalo jeeeště víc, pohybovala jsem se na tenkym ledě, a až druhej den, po tom všem, led prasknul a zase jsem se zamilovala. Už je to skoro 7 měsíců, co po něm toužim, až teď se něco stalo. Věř, že bych MOŽNÁ možná možná byla přece jen radši, kdyby se mi podařilo zaopmenout, nebo jen.. lusknout prsty, kdy se mi zachce a láska byla ta tam, jo, bylo by to fajn. Jinak přeju štěstí a sílu, protože si jí zasloužíš. :-)  ;-)

8 GHOST GHOST | 29. června 2011 v 17:38 | Reagovat

Ak píšeš o sebe, tak dúfam, že sa tvoje rany čoskoro zahoja...naozaj je to pekný článok... a som toho názoru, že pre takýchto chlapcov sa neoplatí plakať..takže hlavu hore :-)

9 Jasmína Jasmína | Web | 30. června 2011 v 13:41 | Reagovat

Překrásné!! :)

10 tisekara tisekara | Web | 2. července 2011 v 14:35 | Reagovat

Smutný,
ale krásný. :-P  :D

11 Kamila Kamila | 3. července 2011 v 22:24 | Reagovat

No, ono to  môže byť aj naopak. Že cez tie všetky slzy nevidíš niekoho, kto každý deň plače pre teba :-)

12 džejn džejn | Web | 8. července 2011 v 18:57 | Reagovat

Krásně napsané a výstižné... i já byla ten případ, trvalo mi to téměř tři roky, pak jsme spolu začali chodit. A tprve tehdy mi došlo, že všechny ty důvody, proč mi tak bušilo srdce, kdkyoli jsem ho uviděla, kdykoli promluvil, kdykoli měl v plánu někam jít a já se o to tak děsně zajímala... všechny ty důvody, proč jsem si myslela, že je jiný, důvody proč jsem se do něj "zamilovala" najednou ztratil to kouzlo. Teprve tehdy, když jsem ho poznala, jsem zároveň pochopila jak strašně jsem si zkreslovala ideály o něm. Protože jsem ho chtěla mít jako svýho prince:) a on princ nikdy nebyl.
Jenže ne každýmu se... 'poštěstí', aby se svým 'princem' někdy chodil a tak ty rány trvají, napořád. Protože není nic, co by nám otevřelo oči.
A když nad tím tak přemýšlím, pořád si jsem naprosto jistá, že kdybych ho teď zase potkala, buší mi srdce stejně jako kdysi... toho pocitu už se nezbavím. Ikdyž vím, že to je jen můj sen, iluze... nejde se toho vzdát. Ale mě už to nebolí, protože jsem svou příležitost měla. Tak budu držert palce i ostatním holkám :)

13 Aiko Aiko | Web | 14. července 2011 v 16:22 | Reagovat

Veľmi dojímavý článok, ktorý ma takmer rozplakal. Niečím podobným som si prešla aj ja a možno ešte aj stále prechádzam, aj keď to nie je až také, ako si to ty opísala tu. Mám však pocit, že som sa z toho dostala, no možno to všetko znovu opäť začne, keď sa stretneme...toto však nie je o mne ale o tebe... a ja fakt neviem čo povedať..snáď len jedno a to, že dúfam, teda nie, ja verím, že raz nájdeš niekoho, kto ťa bude mať veľmi rád a ty budeš mať rada jeho, pretože dievča, ktoré napísať niečo takéto si jednoducho zaslúži šťastie a lásku :) Držím ti prsty ;-)

14 Arride Arride | E-mail | Web | 10. září 2011 v 0:10 | Reagovat

Ahoj. Práve som založila nový web. Pravidelne budú pribúdať zaujímavé príspevky.
http://arride.mypage.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama